Z médií (rozhovory, recenze,…)

RECENZE knihy CHLADNOKREVNĚ

Uvidíte, že vám autor ukáže, že stále dokáže překvapit a napsat příběh, který jste od něj už ani nečekali.

Jsem hrdou fanynkou Roberta Bryndzy a jeho série s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou. Protože jeho knihy mám přečteny všechny, myslela jsem si, že už jej dokážu odhadnout a tím pádem budu vědět, co od něj očekávat. Ovšem v knize Chladnokrevně mi autor ukázal, že stále dokáže překvapit, a společně s pátým dílem přišel nečekaný případ, který mne naprosto pohltil, a já věděla, že se ze mě stává ještě větší fanynka než doposud.

 

V této knize se setká čtenář opět se „starou“ známou Erikou Fosterovou a společně s ní také s Mossovou, Petersonem a docela důležitou postavou se stane i Paul Marsh. Na to se těšte! 

Ale krom těchto, nám známých postav, se do výsluní dostanou také Max s Ninou. Že vám ta jména nic neříkají? Ani nemůžou. Jsou to nováčci, kteří ovšem velmi zamíchají dějem.

Autor Robert Bryndza napsal příběh, který se odehrává ve dvou rovinách. Na jedné straně Erika se svým týmem vyšetřuje záhadné objevení mrtvých těl v kufrech a na druhé se Max a Nina snaží o to, aby se na ně nezapomnělo. V jednu se chvíli se tyto dvě roviny propojí a v ten okamžik se začnou dít nevídané věci.

 

Dle mého názoru se kniha Chladnokrevně liší od všech ostatních právě tím, jak je napsaná. Je to něco jiného, než jsem jako čtenář byla doposud zvyklá, a musím říct, že mi to vlilo novou energii do žil. Dokonce jsem si po dočtení říkala, že příběh Maxe a Niny lehce zastínil Eriku jako takovou, ale to samozřejmě není možné. Jen se jí dokázal vyrovnat. Robert Bryndza se vrhl na psaní dvou příběhů, které se odehrávají ve stejném čase, jen na jiném místě, a v jednom okamžiku se tyto příběhy propojí a dostanou nový rozměr. Katastrofy. Honičky o čas. O život. 

 

Jak už jsem zvyklá z předešlých knih, tak i v Chladnokrevně se mi dostalo příběhu, který má spád a stránky doslova ubíhají samy před očima. Krátké kapitoly, kterými je autor proslulý, tomu dodávají mi tak známý efekt „rychločtení“ a žádné zbytečné prostoje a zdlouhavé popisy nekazí celkový dojem z knihy. Robert Bryndza šel opět rovnou na věc, neřešil žádné zbytečnosti a podával mi přesně ty informace, které jsem v danou chvíli potřebovala, abych si čtení užila na sto procent.

 

I když si myslím, že má recenze je zaujatá, protože autor je pro mě nejlepší, tak mi věřte, že se ji snažím podat tak, abych vám ukázala, že opravdu Chladnokrevně i ostatní knihy stojí za přečtení. Když se dívám kolem sebe, co kdo čte, tak se autorovy knihy objevují ve čtených velmi často, tudíž docházím k názoru, že nejsem tak daleko od pravdy a příběhy s Erikou Fosterovou patří mezi ty top tituly.

 

Ve chvíli, kdy budete otevírat Chladnokrevně na první stránce, vzpomeňte si na to, že jsem psala o tom, jak je tato kniha jiná. Uvidíte, že vám autor ukáže, že stále dokáže překvapit a napsat příběh, který jste od něj už ani nečekali. V minulých příbězích byl Robert Bryndza znám tím, že čtenáři vraha odhalil hned ze začátku a od toho se příběh odvíjel. Teď zase dostanete dva příběhy v jedné knize, které vám nedají spát, dokud jej nedočtete. Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší! A taky budete nadávat, že opět musíte nechat Eriku „odejít“… Nedokážu si představit, že jednou tato série skončí… 

 

Konec nostalgie, věřte mi, Chladnokrevně si přečíst chcete! Je to #musthave tohoto pololetí!


RECENZE knihy DO POSLEDNÍHO DECHU

Robert Bryndza pokračuje s fantastickou sérií s Erikou Fosterovou a i tentokrát přináší napětí DO POSLEDNÍHO DECHU

Čtvrtý příběh s názvem Do posledního dechu je doslova dechberoucí čtení; rychlý a až zběsilý závod o čas; napjatý boj mezi sériovým vrahem a týmem vyšetřovatelů. Čtenář sleduje sériového vraha, jenž si vytváří falešné profily na Facebooku a na různých internetových seznamkách. Chce tak vylákat mladé dívky na schůzku.

Příběh otevírá nález těla v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je sice na místě nálezu jako první, případ ovšem nespadá pod její kompetenci – velí mu Eričin „starý známý“ Sparks. Tento nepříjemný fakt ale Eriku nedokáže zastavit, a dokonce se rozhodne k pro ni dříve nepřijatelnému ústupku a pokusí se se svým úhlavním nepřítelem usmířit. A tak jako obvykle se rovnou vrhne do práce. Brzy se vynoří souvislost s jinou, čtyři měsíce starou nevyřešenou vraždou. Obě dvě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Obě se navíc přes internet seznámily s novým mužem a vydaly se na schůzku naslepo. Erika a její tým musí rychle zjistit, kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku. A jde vůbec chytit vraha, který existuje jen virtuálně?

Sám Robert Bryndza o námětu svého čtvrtého thrilleru tvrdí, že je to jeho reakce na skutečnost, kolik toho lidé o sobě na sociálních sítích prozrazují, aniž si uvědomují důsledky.

Thriller Do posledního dechu podle něj ukazuje, jak snadné je pomocí sociálních sítí pro vrahy zjistit nejrůznější podrobnosti o budoucí oběti…

Přestože co se příběhu týče, Robert Bryndza opět překvapuje, nemění se propracovanost hlavních hrdinů a důraz nejen na jejich profesní, ale i osobní život. Opět se setkáváme se sympatickým a chápavým Jamesem Petersonem, Kate Mossová je i nadále loajální, inteligentní a vtipná stálice a Erika se postupně zbavuje starých traumat a otevírá se novým zkušenostem. Zachovává si stále svou neústupnost a tvrdohlavost. Ale to by nebyla Erika Fosterová, kdyby šlo vše hladce…


ROZHOVOR na Aktualne.cz

„Dívka v ledu byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller. Čekal jste takový úspěch, nebo Vás překvapilo, jakého ohlasu se knize dostalo?“

„Jistě že mě to překvapilo. Nikdy mě nenapadlo, že by se mé knihy mohlo prodat více než milion kusů jen v angličtině, a navíc že bude přeložena do pětadvaceti jazyků. Na Dívce v ledu jsem pracoval tajně, jenom můj manžel věděl, že píšu detektivku. I to mě trochu povzbuzovalo – udělat krok do neznáma a napsat to, co jsem opravdu psát chtěl.
Vlastně mě překvapoval každý dílčí úspěch: když mi můj britský nakladatel řekl, že chce knihu vydat; když jsem viděl obálku; když kniha vyšla, byl jsem šťastný, že se prodalo prvních 100 kusů. Myslím, že autoři nikdy dopředu nevědí, jestli bude kniha úspěšná. Kdyby to věděli, byla by přece každá kniha bestseller!“

Ukázka z rozhovoru s Robertem Brynzou na Aktualne.cz


ROZHOVOR v magazínu JOY

Kde berete inspiraci? Odehrává se kniha v místech, která znáte?

Žil jsem 13 let v jižním Londýně, tedy v místech, kde se příběhy odehrávají, a hodně jsem se tím prostředím inspiroval. I mé postavy vycházejí z charakterů lidí, které znám nebo které jsem potkal.

Například Noční lov je volně inspirován skutečným sériovým vrahem, který děsil obyvatele Londýna dlouhých dvacet let, než ho konečně chytili. Vloupával se v noci k lidem do domů… A když ho dopadli, zjistili jsme, že žil ve vedlejší ulici! Krátce nato jsme se přestěhovali.

Ukázka z rozhovoru s Robertem Brynzou v magazínu JOY


RECENZE: Dívka v ledu

„Bryndza mistrně kreslí mnoho konfliktů, jež se ve vědomí čtenáře skládají do poutavého obrazu vypovídajícího nejenom o sérii vražd. S bohatým jazykem je to projevem literární kvality, která nepracuje jen s jednou vypravěčskou linií, jež nemusí vždy zaujmout, ale činí z kriminálního tématu vlastně bohatě vrstvený společenský román.“

Celou recenzi najdete na Novinky.cz