Ukázka z knihy Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové

Sobota 7. března 13:23

Adresát: meryl.watsonova@yahoo.com

Rosencrantzi, ozvi se. Kde jsi, do háje? Meryl a Tony jsou pryč. Je mi líto, že se ten zpocený slizký smraďoch Tony do Tebe pustil. Hned po tom, co jsi zmizel, se oba dva vypařili nahoru a asi za hodinu stáli ve dveřích obýváku navlečení v cyklistických úborech.

„Odcházíme,“ sdělila mi ledově Meryl ve svých obtažených lycrových kraťasech a zabouchli za sebou dveře. Určitě se vrátí. Jsme pro ně jako hotel „zadáčo“, kdykoliv chtějí navštívit Londýn. Přijď už domů. Otec nám chce zahrát na klavíru hudbu ze svého muzikálu Pískání do větru. Je to věčnost, co jsme si všichni společně takhle sedli u klavíru.


Sobota 7. března 15:01

Adresát: rosencrantzpinchard@gmail.com

Kurník! Kurník! Do háje zelenýho! Psala jsem Ti e-mail, ale omylem jsem ho poslala Meryl. Pěkně jsem se do nich v něm opřela. Do prčic! Moderní technologie je děsná. Za starých zlatých časů (před rokem 1994) jsme měli spousty možností, jak si rozmyslet, zda poslat, anebo neposlat dopis. Nemusel jsi napsat na obálku adresu, nemusel jsi nalepit známku, anebo jsi ho zkrátka neodnesl do poštovní schránky. Kde jsi?


Sobota 7. března 15:54

Adresát: rosencrantzpinchard@gmail.com

Přečti si, co mi přišlo od Tvé tety Meryl. Stojí tam, že Tony měl v hádce s Tebou navrch.

 

PŘÍLOHA

Adresát: cocopinchardova27@gmail.com

Odesílatel: meryl.watsonova@yahoo.com

Coco,

poslala jsi mi omylem e-mail, který byl zřejmě určený Rosencrantzovi. Nechtěla jsem být zvědavá, proto jsem ho vymazala, ale přiznám se, že pár slov, jako například „slizký smraďoch“, mému zraku neuteklo. Proč píšeš něco takového vlastnímu synovi? Jako spisovatelka bys mohla používat i sofistikovanější slovník.

Dotandemovali jsme domů za dvě hodiny čtrnáct minut a dvanáct sekund. Přiznávám, že nám pomohl i silný vítr v zádech a to, že Tony má po hádkách, ve kterých má zřetelně navrch, jako byla ta s Rosencrantzem, neskutečně moc energie. V týdnu půjdu za mámou do nemocnice, ale neboj, nepřespím u vás. Pojedu vlakem.

Meryl

P. S.: Natáčky! Dům máš velký, napadá mě vpravdě spousta míst, kam přesně by sis je mohla strčit. Bereš ten svůj obří dům jako samozřejmost. Ale pokud ti opravdu tolik překáží, pošli mi je poštou. Poštovné Ti uhradím.